Jako v jiných mnohých obcích, tak také v Blatně - tehdy v Pladen - byl český národ zastoupen dělníky, zaměstnanými na statcích německých, či lépe řečeno poněmčilých držitelů. Ovšem tito Češi, kteří si chtěli udržet zaměstnání, nemohli se ke své národnosti otevřeně hlásit. Své děti posílali do německé školy, kde se za nějaký čas úplně odnárodnily.Stávalo se, že děti české, když mezi sebou mluvily česky byly terči posměchu. Proto, aby tohoto byly ušetřeny nemluvily česky, kromě doma. Postupně tak čeština mizela.
Tak v tomto ovzduší plynula léta. Až přišel 28.říjen 1918. Porážka Němců znamená rozkvět samostatnosti národa. V této době nebylo v Blatně Čechů skoro vůbec. Německé obyvatelstvo Blatna bránilo se uznat vznikající český stát. Avšak po příjezdu silné české posádky se vzdalo.
V roce 1919 byla zřízena menšinová zemská škola v Lubenci, okr. Žlutice. Tam se národní život vyvinul mnohem rychleji. V Blatně v té době český živel nebyl na postupu. V duchu těchto události je zřejmé, že na zřízení školy v Blatně nemohlo být ani pomyšlení. Nad to nebylo v Blatně potřebných místností. Chodily tedy děti blatenské do české školy v Lubenci. Protože cesty pěšky konati byly naše děti neschopny, Sokol v Lubenci zaplatil každému dítku měsíční listek na cestu tam i zpět vlakem. Tak tomu bylo po několik roků.
Až v roce 1922 počínají i v Blatně jeviti se snahy o zřízení české školy. Ani v roce 1923 nebylo však otevření školy dosaženo. Z důvodu sobeckého jednání Lubence, kde měli od počátku školního roku 1923/24 školu dvoutřídní a nechtěli se jedné třídy vzdáti ve prospěch Blatna. Druhým důvodem byla nevelká schopnost pracovníků v českém táboře.
Stalo se však něco co jistě urychlilo otevření naší školy. Železniční zaměstnanci, kteří byli do Blatna přesazeni, odporovali, že sem nepůjdou, protože zde není škola. Po této příhodě byla již i v povolaných kruzích nálada pro otevření školy. V tomto okamžiku se postavila nová hráz - nebylo místností. I tu uprázdnil se 3 pokojový byt v domě železničních zaměstnanců pod jedním uzamčením.
Stalo se co jsme všichni žádali. Škola otevřená 1.února 1924. Prvním správcem byl jmenován Jaroslav Marek, bývalý učitel na škole v Lubenci. Vyučování ručních prací bylo svěřeno Vlastě Havlenové, vyučováním náboženství ř. katolického pověřen byl Rudolf Wendolský, farář v Lubenci. Přemístění školy z Lubence nařízeno inspektorátem v Podbořanech telefonicky. Škola umístěna v Blatně v domě železničních zaměstnanců č.p. 64.
S vyučováním započato dne 4.února 1924, tj. v pondělí. Žáků do školy se přihlásilo devatenáct. Nábytek do nové školy formálně zapůjčila správa české státní školy v Lubenci.
První učitelé a žáci školy