Obsah

Historie

 

Obec Blatno                   Obec Malměřice                 Znak a prapor Obce Blatno

 

Historie obce Blatno 


     Blatno patří k nejstarším obcím na okrese. Nálezy, jako kamenný mlat a různé střepy nádob dosvědčují, že již v pravěku se tudy prodíral člověk do pralesů. Mimoto střepy nádob hradištní kultury dokumentují první ještě pohanské slovanské osídlení.

     Půdorys obce je v podstatě slovanská okrouhlice. Polokruhovitý rybník kolem kostela je zbytkem kruhového vodního příkopu. Na ostrůvku stávala tvrz, staroslovanský způsob opevnění - vodní hrad. Později zde byl místo tvrze vystavěn kostel.

     Také název Blatno, odvozený od "bláto", je prastarý a čistě slovanský. Prvotní název však byl Blatna, dle dokladů až do roku 1407. Teprve v roce 1558 se píše poprvé Blatno. Německé Pladon se datuje až po roce 1787. Vedle názvu obce je tu několik původních českých názvů tratí, kterých i Němci užívali : silnice, polínka (Bollinken), houštinky (Husticken) a zámezí (Samonza).

     První zmínka o Blatně je z roku 1253. Tehdy Anežka, dcera krále Přemysla I., darovala rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou tři vsi : Blatno, Bálkovou a Tis. Křížovníci v Blatně vystavěli klášter a později získali další vsi : Pastuchovice, Velečín, Ostrovec, Žďár a Krty. Vzniklo tu menší církevní panství. O existenci kláštera svědčí jeden doklad z roku 1406, kterým se potvrzuje hospites v Blatně, tj. představený kláštera.

     Klášter byl pobořen v husitských válkách a mniši se rozutekli. Klášterní statky byly opuštěny a když císař Zikmund odměňoval roku 1420 své věrné, daroval Blatno a Tis odpůrci husitů Janu Caltovi z Kamenné Hory, pánu na Rabštejně. Z klášterní stavby se dochoval gotický portál ve sklepě v domě č.p.10.

     Po husitských válkách byl držitelem Blatna Lov z Blatna, pán na Budíně a Rožmitálu, švagr krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1474 žádal velkomistr křížovníků Mikuláš Puchner od krále Vladislava navrácení řádovního majetku a sice vsí : Blatno, Pastuchovice, Velečín, Žďár a Krty zpět do majetku křížovníků. Ačkoli mu bylo 30.července 1474 vyhověno, přešel tento majetek brzy do jiných rukou.

     V 16.století Blatno často měnilo držitele : Guttenstein, Schlik, Schwamberg, Liebstein.Blatno patřilo delší čas panu Guttensteinovi, v polovině 16.století bylo majetkem hraběte Schlika. 21.června 1564 připadla obec prodejem bratrům Schwambergovým a byla v letech 1569 - 1582 spolu s celým panstvím vystavena různým rozepřím. Před rokem 1578 byly k panství náležející obce (taktéž Blatno) vykoupeny Korunou a roku 1578 prodány pánu Jaroslavu Liebsteinskému z Kolovrat, pánu na Petrohradě. Roku 1600 koupil žihelské panství, k němuž příslušelo také Blatno, Jiří Chotek z Chotkova a Žihle. Ten se zúčastnil českého povstání proti císaři Ferdinandovi II. a po nešťastné bitvě na Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován. Tento roku 1622 koupil hrabě Heřman Černín z Chudenic a spojil jej s panstvím petrohradským. Blatno pak bylo v černínském poddanství do zrušení roboty do roku 1848. 

     Nedaleko Blatna se nachází Mlýnský vrch, Němci zvaný též Schlachtberg. Zde dne 26.dubna 1680 došlo ke střetnutí vzbouřených poddaných a císařského vojska. V krátké řeži byli vzbouřenci poraženi. Na bojišti bylo na 50 rebelů zabito a stejný počet byl zraněn. Soud nad vzbouřenci v Žatci odsoudil 10 předních vůdců na šibenici. Šoseňský rychtář Matěj Heller a blatenský rychtář Ondřej Schlik byli přinuceni hrát pod šibenicí v kostky o své životy. Heller prohrál a tak byl oběšen, Schlik vyhrál a tak šibenici unikl.

     Blatenský kostel a fara jsou připomínány již v roce 1357.Kostel zasvěcený svatému Michalovi je již od tohoto roku uváděn jako farní. V polovině 16.století se stali obyvatelé protestanty a z tohoto důvodu přestala farnost v Blatně existovat, avšak po roce 1620 se obyvatelstvo vrací zase k římskokatolické církvi, farnost však již nebyla obnovena. Blatno patřilo z počátku k farnosti Jesenické a od roku 1691 k Žihli a roku 1786 k farnosti Malměřické.

     Kostel byl původně vystavěn ze dřeva a půdní prostor byl používán pro uskladnění obilí z farních polí v Žihli.

     V dřívější době mohly děti v Blatně dobrovolně navštěvovat školu v Žihli, od roku 1784 měla obec vlastní školu. Pro ní byl zpočátku postaven dřevěný domek, roku 1819 byla postavena nová budova školy a stará budova byla přenechána obecnímu sluhovi. Když však vstoupila v platnost osmiletá školní povinnost a žáků přibývalo, stala se stávající budova nedostatečnou. Po dlouhém projednávání byla konečně v roce 1903 postavena nová škola. Česká škola je zde otevřena od roku 1924. 

     V dnešní době je obec Blatno významným železničním uzlem na tratích Plzeň - Ústí nad Labem a Rakovník - Bečov nad Teplou.



Historie obce Malměřice  


     Obec Malměřice leží severně od Blatna v oblasti bývalého pralesa. V pravěku zde byl prales a žádné sídliště tu nebylo zjištěno. Osada byla založena Slovany asi po 10.století. Jméno pochází od stařešiny Malomíra. Jeho lidé byli Maloměříci a ves se podle nich nazvala Maloměřice. Později "o" zaniklo a tvar se ustálil na Malměřice. Z místních starých českých jmen se tu zachoval název vrchu Weselem Berg ( 413 m), česky Veselý Vrch. Češi říkali na Veselém Vrchu, Němci předložku odsunuli a převzali jen Veselém.

     Roku 1240 tu byli vladykové Jiřík a Vít, v létech 1346 - 1350 Dluhník z Malměřic a roku 1406 Zdeněk z Malměřic. Potom byly Malměřice připojeny k Rabštejnu a když se panství rabštejnské za Gutteinsteinů spojilo s petrohradským, připadly ke hradu Petršpurku. Toto rozsáhlé panství bylo rozděleno roku 1555 mezi několik dědiců, Malměřice se dostaly k dílu žihelskému. Při konfiskaci Žihelského panství Chotkovi z Chotkova pro vzpouru roku 1618 je získal Heřman Černín a připojil k Petrohradu.

     Německý název se objevuje poprvé v berní bule roku 1654. Alberitz vzniklo z "in Malmeritz", při čemž "in" splynulo s "M" a odsunutím této skupiny "inm" zůstalo jen Almeritz. Záměnou za "b" (mravenec - brabenec) vzniklo německé Alberitz. V roce 1654 tu bylo 14 usedlostí, 5 českých a 9 německých, 3 chalupy byly pusté. Malměřice poněmčily až koncem 17.století. V roce 1921 tu bylo 255 obyvatel, z toho 21 Čechů, 231 Němců a 3 cizinci.

     Kostel ani fara zde v minulosti nebyly. V dřívější době byly Malměřice farně přiděleny do Žihle.Nynější kostel byl postaven až v roce 1710. Roku 1773 byl kostel díky daru zvětšen. Na základě dvorního dekretu z roku 1786 byla kostelu zvýšena fundace a byly jí přiděleny 2 obce (Blatno a Stebno) a v jejich třech kostelích byla střídavě sloužena mše svatá.

     Založení zdejší školy sahá do roku 1730, kdy byla dnešní fara zařízena jako učebna a od té doby byl služebník kaple jmenován instruktorem. Až v roce 1787 postavila obec novou školní budovu, ta stála na místě dnešní, byla však tak vadná, že musela být stále opravována. V roce 1798 byly k Malměřickým přiděleny i děti z Ležek. Roku 1860 byla postavena dnešní jednopatrová budova školy. V roce 1875 si obec Ležky postavila svou vlastní školu a od té doby tvoří Malměřice svou vlastní školní obec.

 


Znak a prapor Obce Blatno 

#     Oficiální znak Obce Blatno

     Znak obce odpovídá následujícímu popisu : Ve stříbrno-zeleně polceném štítě nad hvězdou maltézský kříž bez horního ramene, obojí červené. Nad křížem zlaté obrněné rameno držící červeně hořící meč se zlatým jílcem. Ramena červeného kříže a hvězdy pod ním se vztahují k první zmínce o obci, která je spojena s rytířským řádem křížovníků s červenou hvězdou, jako jejími majiteli.

     Zlaté obrněné rameno s hořícím mečem má dvojí výklad - nejprve je jím symbolizován sv. Michael, ktrerému je zasvěcen blatenský kostel a pak je připomínán rod Černínů, kteří v klenotu erbu měli obrněné rameno.

     Zelená barva je obvykle spojována se zemědělstvím, a proto ji lze vysvětlovat jako symbolizování obce zemědělské. V druhé rovině je možné v zelené barvě hledat ozvuky jména obce, odvozené od blat. Ve stříbrném poli, v kombinaci s červenými figurami, lze nacházet barvy krále, který byl vlastníkem obce až do 2. poloviny 16. století.

 

#    Oficiální prapor Obce Blatno

     List tvoří čtyři svislé pruhy střídavě zelené a bílé. Ve střední části nad šesticípou hvězdou maltézský kříž bez horního ramene, obojí červené. Nad křížem žluté obrněné rameno držící červeně hořící meč se žlutým jílcem. Prostřední dva pruhy a znamení opakují podobu znaku. Zbývající pruhy jsou odvozeny od základní barevnosti štítu.

     Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.  Prapor přidělen PS PČR 25.února 2002